Nečti to!
Proč to čteš, když ti pořád říkám, abys to nečetl. Povídám nečti to! Tak poslechneš mě, nebo ne? Kolikrát mám říkat, abys to přestal číst! Jestli to nepřestaneš číst tak tedy něco uvidíš! Víš ty vůbec, jak já se dokážu rozzlobit? A když já se rozzlobím, tak je to ještě horší než pořádná vichřice. No co tu do toho pořád tak hloupě civíš? Koukej to sbalit a nerozčiluj mě! Copak je možné, abych se s tebou takhle otravoval? Já nemám tolik času, narozdíl od tebe! Cožpak neznáš ani to přísloví ,,čas jsou peníze“? Zkus si představit, na kolik mě tyhle blbosti přijdou. Jestli to tu budu psát ještě hodně dlouho, tak budu mít hodně hluboko do kapsy. A možná mi tam teď už nic nezbylo. Co já vím? Radši se tam ani nebudu koukat. Taky bych se potom mohl urazit. A to bych ti taky nepřál zažít. To bych s tebou celý jeden rok a den a hodinu a vteřinu (což je 31 536 000 vteřin, abys rozuměl) nemluvil. A vůbec, co já se tu s tebou vybavuju! Koukej přestat číst. Stejně už to končí...
|
zpět na seznam |
ohodnoť povídku: |
|