pojď se bavit!
HOME PŘIDAT PŘÍSPĚVEK

Povídky

Úvodní stránka
Menu
Zvesela.cz

Invalidi jsou taky lidi

autor: Roman
"Rychle, dělejte něco, nudím se!" zakvílel padesátiletý multimilionář Robert Altmann a několikrát zabušil pěstí do stolu.
Okamžitě přiběhl jeho osobní tajemník Donald Watson a úslužně se zeptal: "Máte na mysli něco konkrétního, pane Altmanne?"
"Ne, Donalde, zkus něco vymyslet, za to tě přece platím..."
"Jistě, pane Altmanne... co třeba zapálit mateřskou školku?"
"Hm... to už tady bylo... vymysli něco lepšího!"
"A co vylejt na dálnici cisternu s olejem?"
"Ale, Donalde, opakuješ se, tím jsme se přece pobavili minulý měsíc!"
"Pane Altmanne, mám nápad - závod invalidů!"
"Závod invalidů... co tím myslíš, Donalde?"
"Nechte to na mně, pane Altmanne, slibuju, že budete spokojen."
"No tak teda dobře, Donalde..."

"První závod mrzáků... pod patronací našeho známého dobrodince pana Altmanna... na trati dlouhé deset kilometrů si ve speciálních závodních invalidních vozíčcích změří své síly více než čtyřicet handicapovaných spoluobčanů... přejme jim silné ruce a vítr v zádech..." chrchlavým hlasem vyřvával amplion.
Závodníci se zatím přemisťovali ze svých vozíků do závodních označených startovními čísly.
"Seřaďte se na startu," zachraptěl amplion.
Vzrušení vrcholilo. Diváci rozmístění podél celé trati netrpělivě podupávali a těšili se na strhující podívanou.
"Připravit... ruce na kola, nohy do úchytek... pozor... teď!"
Závodníci vyrazili vpřed.

Robert Altmann a Donald Watson seděli na malé tribuně strategicky umístěné na úpatí kopce a čekali.
"Kdy se objeví, Donalde?" netrpělivě se otázal pan Altmann.
"Každou chvíli tady musí být, pane."
"Už jednoho vidím, Donalde!" zaradoval se pan Altmann.
Chumel závodníků se mezitím dostal po odvrácené straně na vrchol kopce a začal sjíždět dolů.
"Nyní si invalidé trochu odpočinou," komentoval amplion dění na trati, "před závodníky je prudký svah... všichni zrychlují... jedou stále rychleji... chumel invalidů se řítí ďábelskou rychlostí ze svahu... někteří zděšeně křičí... proč nikdo nebrzdí?"
"Tak co tomu říkáte, pane Altmanne?" otázal se Donald Watson.
"Není to špatné," odvětil Robert Altmann a graciézním pohybem si zapálil doutník.
"Vozík prvního závodníka se převrací a invalida padá do bláta," vzrušeně oznamoval amplion, "přes mrzákovo tělo přejíždějí ostatní vozíky a také se převracejí... na trati leží hromada zohavených těl... několik prázdných vozíků se kodrcá dál ze svahu..."

"No řekněte, pane Altmanne, nebyl to ode mne bezva nápad, odmontovat ze všech vozíků brzdy?"
"Musím tě pochválit, Donalde, opravdu jsem se dobře pobavil... mimochodem, ten nepořádek na trati... zavolej na jatka, ať si ty mrzáky odvezou."
"Ale to nejde, pane Altmanne, invalidi jsou přece taky lidi..."
zpět na seznam
zpět na kategorie
ohodnoť povídku:
1 2 3 4 5

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela