pojď se bavit!
HOME PŘIDAT PŘÍSPĚVEK

Povídky

Úvodní stránka
Menu
Zvesela.cz

Fronta

autor: Roman
Stojím ve frontě a nechávám se ukolébat jejím jednotvárným šumem. Bolí mě nohy a trochu se mi chce spát, ale ostatní čekající spolu neustále konverzují a nedovolí mi usnout. Nejaktivnější je Kverulant. Stojí o dvě místa přede mnou, zjevně však není se svou pozicí spokojen. Pořád si stěžuje na nedostatek času a pomalý postup fronty. Občas ho uklidňuje Flegmatik stojící hned za ním. Kverulant ale rázně odmítá jeho logické argumenty a dál si vede svou.

Poprvé jsem frontu uviděl ráno, když jsem šel do práce. Vlnila se a klikatila před novým gigantickým supermarketem. Zprvu byla docela krátká a skoro se ztrácela v davu proudícím všemi směry, zřejmě však něčím přitahovala kolemjdoucí, takže se postupně prodlužovala a nabobtnávala. I já jsem pocítil neodbytné nutkání se zařadit, ale nechtěl jsem přijít do práce pozdě a tím popudit svého cholerického šéfa. Snad až odpoledne, řekl jsem si a těžkým krokem zamířil do továrny.

"Vždyť ta fronta vůbec nepostupuje, takhle tady budu stát ještě za tejden," začíná se zase vztekat Kverulant.
"To není pravda, postupujeme tempem jeden metr za dvě minuty, takže za takové čtyři hodinky se dočkáme," namítá Flegmatik.
"A čeho?" ptá se Rejpal.
"Koukej bejt zticha nebo vypadni!" usazuje ho Prudérní ženština.
"Ale no tak," zamumlá Ušlápnutý mužík a hned se na ostatní omluvně zadívá.
"Ty buď taky zticha!" zařve Prudérní ženština na Ušlápnutého mužíka a zašermuje mu před nosem sevřenou pěstí.
Náhle se fronta začíná přeskupovat. Kdesi vdáli se zase z jednoho čekajícího stal spokojený zákazník a ostatní se tlačí na uvolněné místo. Posouvám se o půl kroku dopředu a netrpělivě se dívám na hodinky. Zanedlouho dávají v televizi další díl mého oblíbeného seriálu. Chíli si pohrávám s myšlenkou na odchod z fronty, ale pak ji rázně zavrhuji. Přece nepůjdu pryč teď, když už jsem tak daleko!

Do fronty jsem se zařadil ve tři hodiny odpoledne. Normálně končím v práci až v půl páté, ale řekl jsem šéfovi, že mi nějak není dobře, sbalil si věci a spěchal k supermarketu. Fronta od rána, kdy jsem ji viděl naposled, narostla do délky takřka neuvěřitelné. Přistoupil jsem k jednomu z čekajících a zeptal se ho: "Na co stojí ta fronta?"
Odpověděl mi: "Nevím a je mi to jedno."
Trochu mě ta odpověď udivila, a tak jsem šel k dalšímu člověku a otázal se: "Na co čekáš?"
Udiveně se na mě zadíval a odvětil: "Prostě čekám."
"To vidím, že čekáš - ale proč?"
"Působí mi to potěšení - vždyť co je lepšího než čekání?"
"To nevím. Nevím však ani, co je horšího."
"Se sofistikou na mě nechoď a radši se zařaď!" vypěnil ten člověk a prstem ukázal na vzdálený konec fronty.
Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem poslechl jeho jistě dobře míněnou radu a stoupl si za posledního v řadě.

Netrpělivě podupávám a polohlasně mumlám téměř zapomenuté nadávky.
"V noci bude zima," prohazuje Konzument a pevněji se zachumlává do luxusního kožichu.
Závistivě se na něj podívám a trochu nesouvisle ucedím: "Na každýho jednou dojde."
"To je pravda, vždyť svět je jen věčný koloběh," ozývá se odkudsi zezadu Filozof.
"Když je svět koloběh, znamená to, že my, co stojíme nejvíc vzadu, stojíme vlastně vepředu a naopak?" ptá se Filozofa Nenapravitelný optimista.
"V jistém smyslu ano," odpovídá mu Filozof.
"To sou teda pěkný žvásty, kdybysme byli vepředu, tak by fronta postupovala na druhou stranu, no ne?" zahalasí Všeználek, opovržlivě se podívá na Filozofa a zapálí si ohmatanou cigaretu.

Pomalu se stmívá. Paprsky pouličního osvětlení vykreslují na tvářích čekajících bizarní stíny a přiživují plaménky naděje v jejich srdcích.
"Už brzo! Už brzo!" jásá Nenapravitelný optimista a nedočkavě si mne ruce. Pohledem přelétnu dav stojící přede mnou - opravdu se znatelně zmenšil.
"Zeptal se - odkud je ta mdlá záře a zmateně pohlédl do luny tváře," zasněně recituje Veršotepec.
"Neříká se luna, ale měsíc!" opět triumfuje Všeználek a vytahuje z krabičky další cigaretu.
"Není to vlastně jedno?" znuděně se ptá Flegmatik.
"Je to jedno, ale jen pokud se obě abstraktna použijí k označení stejného konkrétna," zapojuje se do debaty Filozof.
"Buďte zticha! Buďte zticha! Buďte zticha!" zaječí Prudérní ženština a pak se rozpláče.
"No jo. To je klasická hysterie. Na to je nejlepší pár facek," radí Všeználek.
"Jen ji nechte, však ono ji to přejde," říká Flegmatik a loktem strčí do usínajícího Kverulanta.
"Co je? Co se děje?" zmateně se ptá Kverulant.
"Jsi na řadě," informuje ho Flegmatik.
"No jo, a jo, to je fakt," zmateně blábolí Kverulant a přistupuje k pultu. Chvíli rozmlouvá s Prodavačem a potom mizí v blízkých dveřích.
"Další!" netrpělivě volá Prodavač.
Flegmatik se pohne kupředu, vymění si polohlasně s Prodavačem několik vět a prochází stejnými dveřmi jako Kverulant.
Začínají se mi klepat ruce. Vzrušeně přistupuji k prodavači. Ten se mě ptá: "Tak co to bude?"
"Já nevím, vezmu si to, co ostatní," odpovídám.
"Ostatní si nevzali nic," říká Prodavač.
"Tak já si taky nevezmu nic," rozhoduji se.
"Támhle je východ," upozorňuje mě Prodavač na dveře, kterými odešli Kverulant s Flegmatikem.

Vycházím ze supermarketu. Na chodníku zahlédnu Kverulanta.
"Hej, Zelenáči, přijdeš zejtra zase?" volá na mě.
"Jasně, Kverulante," odpovídám mu a odcházím se domů vyspat, abych byl na zítřek odpočatý.
zpět na seznam
zpět na kategorie
ohodnoť povídku:
1 2 3 4 5

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela